Sestra znovu zkouší. Díky poctě Pájovi

Jaké myslíte že je, když coby člen bývalé kapely vytáhnete z patnáctiletého zapomnění kazetu s její tvorbou? Burácivý smích, který zaplnil zkušebnu, byl výmluvnější odpovědí než slova. Kapela, o níž je řeč, se jmenuje Sestra a její členové se letos začali znovu scházet a zkoušet. Dala je dohromady smrt jejich kamaráda a někdejšího frontmana Páji Peterky. To pro něj se rozhodli Sestru reinkarnovat a nechat znovu promluvit texty a muziku, které před lety složil. Tentokráte na jeho počest.

„Když Pavel slavil padesátku, jeho žena Janča si přála, abychom se zase dali dohromady a Pája si zazpíval na pódiu spolu se svým synem Karlem. Bohužel se to tehdy nepovedlo a dodnes si to vyčítáme,“ říká bubeník Honza Schmalz. Až letos na pohřbu si řekli, že tentokráte to neskončí jen u nápadu. A slovo dodrželi. Ti, kteří už nejsou aktivními muzikanty, zalovili ve skříni a oprášili hudební nástroje. A aby si svoji tvorbu připomněli, přehráli si znovu po letech zmíněnou kazetu Na konci století.

„Když jsem to po letech slyšel, říkal jsem si, že jsme měli pořádnou odvahu. Nebo jsme byli jen drzí a blbí,“ směje se basák Vojta Svoboda: „Ale nestydíme se za to, pořád si za tím stojíme.“ „Jen se tomu rádi zasmějeme,“ doplňuje Honza Schmalz. V Sestře spolu s nimi hrál ještě kytarista Jirka „Brtník“ Razím. Prošli jí i další muzikanti, ale v této sestavě hrála kapela nejdéle a nakonec i svoji existenci ukončila.

„První název naší kapely byl Michalova sestra MM, tedy Maštěná máslem, což nám v té době přišlo hrozně vtipný. Naším původním zpěvákem byl totiž Michal Ortcykr a jeho dvě sestry se nám líbily tak, že se dostaly do názvu. Ale piš na plakáty takhle dlouhý název. Když Michal odešel, zkrátili jsme to na Sestru,“ vzpomíná na dřevní dobu Vojta.

První koncert s novým zpěvákem Pájou Peterkou měli v Petrovicích na festivalu Ušákov (z něj se zrodil Coombal). A díky němu se do kapely dostal Jirka Razím: „Já jsem tam tehdy zvučil. Hrával jsem v jednom tanečňáku v Broumech, ale ten se rozpadl, tak jsem byl zrovna bez kapely. Před koncem akce vylezli na pódiu tyhle lidi a začali cosi produkovat. Mě přitom napadala spousta věcí, co by se s tím dalo dělat a vylepšit. Po koncertu jsme se o tom s klukama pobavili, oni mě pozvali na zkoušku a už jsem v kapele zůstal. Zkoušeli jsme pak u nás na Novým Domě.“

Tehdy začala být Sestra „pevnější v kramflecích“. Texty a muziku skládal většinou Pája Peterka. Koncertovali různě po hospodách, v motorkářských klubech a na festivalech. Dokonce v Rakovníku dělali předkapelu Třem sestrám. „Měli jsme i svoji dvanácettrojku a sjezdili celou republiku. Bylo to skvělý. Mysleli jsme si, že asi hodně umíme,“ směje se Honza a Jirka ho se stejným pobavením v hlase doplňuje: „Dost nám tehdy narostlo ego. Byli jsme mladý a mysleli si, že budeme slavní. No, tak to nedopadlo.“ Zhruba po deseti letech se Sestra vyčerpala a rozpadla. Vojta s Pavlem založili Ztracenej šnycl (později zkrácený na Šnycl) a hráli dál.

„Pája Peterka byl kamarád, kterého jsme měli nadevšechno rádi. Proto jsme chtěli udělat koncert na jeho památku. Vojta byl toho hlavním iniciátorem,“ říká Honza. A kdo měl někdejšího frontmana nahradit u mikrofonu? Jeho mladší verze, tedy syn Karel Peterka. Místo Páji – Kája, student operního a operetního zpěvu na Pražské konzervatoři. O to je jeho angažování pikantnější.

„Byly mi asi dva roky, když Sestra skončila, takže jsem ji nezažil a nevěděl jsem, co hrála. Ale slíbil jsem klukům, že budu zpívat místo táty. Vyhrabal jsem doma nějakou starou kazetu Sestry. Koupil si kazeťák, abych si ji měl na čem přehrát a pustil jsem si to. Docela jsem ztuhnul, když jsem si uvědomil, že tyhle texty budu zpívat před známými,“ směje se Karel. Ani nevěřil, že přisprostlé písničky psal jeho táta. „Takový byl prostě Pája. Nebyl žádný básník, psal texty ze života. Co ho napadlo, co slyšel, co jsme si povídali v hospodě… Dokázal to geniálně převést do muziky. Ale vulgarity uměl používat tak, že nikoho neurážely. Jasně, v textech je sex, ale ten je v životě taky,“ říká s úsměvem Honza Schmalz.

Koncert, na kterém měl hrát i Šnycl a Nový rock, byl naplánovaný na 11. prosince. Nakonec se přesouvá do zatím neurčitého covidově méně dramatického termínu. Když ale posloucháte, jak si členové Sestry její reinkarnaci užívají, nezdá se, že by jim pár měsíců zkoušení navíc nijak zvlášť vadilo.

Markéta Hartlová  Archiv týdeníku Raport